„Zvádzal si ma Pane nuž, dal som sa zviesť“ ( Jer 20,7 ) takáto bola téma duchovnej obnovy pre mladých vo veku od 14 do 25 rokov, ktorú organizovali seminaristi Misijnej spoločnosti sv. Vincenta de Paul pod vedením pátra Pavla Nogu, CM. „Cieľom duchovnej obnovy bolo priblížiť mladým rôzne pohľady na cestu povolania. Keďže v dnešnej sekulárnej dobe konzumizmu, pluralizmu a utilitarizmu sú vystavení najmä pokušeniam sveta, sme im týmto chceli priblížiť duchovnú hodnotu povolania.“
Spoločnými chvíľami nás sprevádzal pestrý program, ktorý tvorila adorácia, prednášky, práca v skupinách, spoločné zdieľania, svätá omša a taktiež tímové športy v telocvični. Adorácia, ktorú sme spoločne prežívali, dala základ tejto duchovnej obnove. Práve pri nej mali mladí možnosť precítiť prítomnosť Krista v Eucharistii a nájsť svoj vnútorný pokoj a tak sa vnútorne pripraviť na slová počuté v nasledujúcich dňoch.
Témou prednášok bol samotný prorok Jeremiáš a Božie účinkovanie v jeho živote prenesené do kontextu dnešného sveta, ktorý podlieha desakralizácii. Tieto prednášky mali za snahu vniesť do sŕdc mladých ľudskosť a odvahu pri rozhodovaní sa na životných cestách berúc na ohľad Božiu prozreteľnosť a Boží plán s ich životmi. Taktiež sa rozoberala téma strachu pri rozhodovaní sa v dôležitých chvíľach, ako ich vedel prekonať prorok Jeremiáš.
Pozornosť a záujem, ktoré sme cítili od týchto mladých mužov, nám potvrdzovala dôležitosť danej témy a zároveň nám dodala odvahu uveriť, že Pán s nimi počíta aj v časoch ktoré sú pred nami.
Chceli by sme sa s vami podeliť aj o svedectvá chlapcov, ktorí sa na tejto duchovnej obnove zúčastnili, aby ste vy sami videli ako Boh pôsobí v dušiach mladých dnešného sveta.

Svedectvá:
Svedectvo Tomáša z Moravy:
„V době kdy jsem přemýšlel o tom zda pojedu na Slovensko nebo ne, mi hlavou bloudila jedna myšlenka: Kudy mám jít? Mám jít na státní školu a nebo za vírou..do církevní školy? A na co se zaměřit? Kterým směrem...? Pane, pomož mi prosím! Při tomto těžkém rozhodování jsem moc dlouho neváhal a řekl jsem si, že do té Bratislavy chci jet. Hledat tu odpověď. Kterým směrem že mám jít...? Hned po příjezdu mi bylo jasné, že jsem na správném místě. V blízkosti Ježíše. A navíc s přáteli, s kandidáty, s bohoslovci, s knězi..je to pěkné prostředí! Měli jsme několik bohoslužeb a v jedné z nich jsem se snažil naslouchat co nejvíc to šlo. Uslyšel jsem jak pan farář mluvil o tom, že mě Bůh pošle tam kam chce. Ať se nestarám. On to zařídí, ale já se mu mám dát...A to byla to odpověď, kterou jsem hledal. Zjistil jsem že se nemám čeho bát, protože jsem s Bohem a On mě pošle tam kam chce On sám. Po tomto prožitém čase se cítím naplněný radostí, že jsem mohl poznat nové přátele a také prohloubit víru, která nás spojuje. Je jedno jestli jsme z Čech, Moravy, Slovenska....ale spojuje nás víra v Boha. A to je dar. Za to všechno Děkuji!“
Tomáš
Svedectvo Benjamína z Bratislavy:
„Na túto duchovnu obnovu som sa veľmi tešil. Najme preto, že sa stretnem s kamarátmi, lepšie ich spoznám, možno prežijem nejakú duchovnú zmenu a hlavne bude kopec zábavy. No zistil som, že táto duchovná obnova ma pre mňa oveľa hlbší zmysel. Pochopil som, čo znamená slovne spojenie duchovná obnova - čiže obnova ducha (srdca). Pochopil som, že to nie je náhoda, že tu som na tejto duchovnej obnove, ale je to Božia Prozreteľnosť - Boh, ktorý vedel, že to potrebujem, že potrebujem a chcem sa nechať Ním zviesť. Boh dobre vedel, že mam otázky ohľadom svojho života, vedel, že som mal túžbu sa s nim stretnúť, porozprávať, lebo som na to doma nemal čas alebo sa mi nechcelo, vedel, že v tomto pôstom období, keď zlo ešte viac útočí, potrebujem pomoc, silu, milosti a jeho bezprostrednú lásku, ktorou je On sám. Okrem neopísateľných chvíľ prežitých s Bohom som prežil aj pekne spoločenské chvíle s mojimi kamarátmi, bohoslovcami - Vincentínmi a s Pátrom Pavlom. Zábava tiež bola na pravej miere. Čo sa mi ešte špeciálne páčilo? Mne ako členovi ZMM - Združenia Mariánskej mládeže sa mi obzvlášť páčili Mariánske piesne, hymny a dostavanie medailí, ktoré neboli za výhru, ale, ktoré nám majú k tej výhre pomôcť (výhra -nebo). Okrem veľkého duchovného zážitku počas duchovnej obnovy, boli neuveriteľné zážitky po nej. Po duchovnej obnove som sa cítil ako vymenený, nový, lepší človek. Cítil som sa ako po sv. spovedi, chránil som sa každého hriechu a snažil som sa tráviť a viac času s Bohom. Odpovede, ktoré som dostal na otázky, si hovorím a pamätám až do teraz. A viete aká bola najdôležitejšia odpoveď na každú moju otázku? Bola to presne ta istá odpoveď akú hovoril prorok Jeremiáš ľuďom: Dôverujte Bohu. A nakoniec, by som sa chcel poďakovať bohoslovcom, pátrovi Pavlovi a všetkým, ktorí sa pričinili o krásnu Duchovnú obnovu. A predovšetkým ďakujem a chválim za všetko Boha. ITARALA“
Benjamín

Svedectvo Damiána z Trnavy:
„Jarné prázdniny pomaly končili, keď misijný dom v Bratislave ožil bandou mladých chalanov. Ocitol som sa zrazu v totálne, čisto chlapskej spoločnosti, ktorá bola vytvorená za jediným účelom. Upriamiť sa počas víkendu len na Boha a dať mu všetok svoj čas a myšlienky v téme: proroka Jeremiáša. A bol to super čas!
Keď som v piatok prichádzal, veľmi ľahko som našiel farský kostol sv. Vincenta. Obrovská monumentálna stavba sa rozhodne nedá obísť bez povšimnutia. O sedemnástej sa začala svätá omša. Zo sakristie vyšlo naozaj veľa miništrantov, ktorí pochopiteľne z väčšej časti patrili k účastníkom duchovnej obnovy. Na kázni sa k nám chalanom a veriacim prihovoril pán farár Peter Šaradin, ktorý upriamil náš pohľad na vyššie hodnoty, ktoré sa nedotýkajú pozemského života, ale toho, ktorý nás čaká po smrti. Hneď ako skončila svätá omša, pobrali sme sa ubytovať v misijnom dome. Nasledovala večerná modlitba vešpier a po nej večera. Aby som vám to trochu priblížil, predstavte si jedáleň v základnej škole :D. No ale najdôležitejšia časť piatkového večera sa uskutočnila až po večeri. Zoznamovačka. Podrobne hry opisovať myslím nemusím, ale teda viete si predstaviť stoličky v kruhu a nás chalanov ako beháme s cieľom nájsť človeka, ktorý má takú istú veľkosť topánok, už plakal pri filme, má rovnakú farbu očí atď. Myslím, že účel bol splnený a väčšina spoznala ľudí okolo seba. A nasledovala adorácia. Myslím, že veľká časť chalanov bola tak unavená, že z adorácie polovicu prespali :D. Ale bolo to rozhodne najlepšie zakončenie dňa aké môže byť. V sobotu sme vstali 7:30 a pobrali sme sa pod kostol na ranné chvály, po ktorých boli raňajky. Zvyšok dopoludnia sa držal v rovine prednášok a skupiniek. Po obede sme sa pobrali do neďalekej základnej školy sv. Vincenta, kde sa hral futbal aj floorball. Vrátili sme sa, osprchovali a pobrali sa na omšu v kaplnke, celebrovanú pátrom Pavlom. Po omši nasledovala večera a po večeri prekvapenie. Video-rozhovor s misionárom priamo z terénu v Hondurase. Wau! Páter Jožko Kudla nás privítal s partiou miestnych mladých černochov, ktorých naučil pár slov po slovensky. Prenos nám síce viackrát vypadol a rozlíšenie tiež nebolo bohvieaké, no zážitok to bol pre mňa ozaj veľký. Tento chat trval asi 20 minút a ako náhle sme sa rozlúčili, bohoslovci nám pustili film Courageous o otcovstve a doniesli pizzu. Paráda! Asi chápete, že niečo ako večierka nemalo význam presadzovať a tak sme viacerí zostali bdieť do neskorých hodín. A nastalo ráno a budík 7:30. Ranné chvály, po chválach raňajky a po raňajkách krátke slovo od pátra Pavla. Potom sme mali nejaký ten čas na pobalenie si vecí a o jedenástej sa v kaplnke uskutočnila záverečná svätá omša. Po omši sme sa naobedovali, urobili si spoločnú fotku a pomaly sa pobrali domov.
Ako účastník chcem poďakovať za možnosť zúčastniť sa tejto obnovy. Vďaka za všetky milosti, ktoré som získal na modlitbe a za všetky múdrosti, ktoré som si mal možnosť vypočuť počas celého víkendu. Teším sa na ďalšiu možnosť opäť sa stretnúť... “

Damián

Svedectvo Ondreja z Dobrušky, CZ:

„Byl jsem velice rád, když jsem se dozvěděl o tom, že je duchovní obnova v Bratislavě v centru Misijní Společnosti – Vincentínů a že jsem dostal možnost jet. Duchovní obnova začínala mší svatou v tamějším moderním kostele. Po večeři jsme zamířili do kaple, o které jsem byl hned při příjezdu informován, že je srdcem tamějšího společenství a proto je hned ve vstupní hale, aby každý, kdo vejde, mohl pozdravit Krista ve svatostánku. Po úvodním přivítání jsem si zapsal tyto krátké a hluboké myšlenky: Bůh nevolá, ale šeptá. Čím nás svazuje tento svět? Dokážeme říci Bohu: Chci, abys mě svázal? „Jsi originál. Mám pro Tebe něco speciálního, co je jen pro Tebe.“ Když máme hlad, myslíme na jídlo. Zkusme dostat hlad na Boha. Jak byl prorok Jeremiáš povolaný za proroka a bál se. Byl mladý, ale přesto se jím stal a dostal ujištění od Boha o správnosti svého povolání (Jr 1;5-8). I my jsme povoláni. Každý k něčemu jinému a nemusíme se bát (Žl 23).
Večer jsme zakončili adorací Nejsvětější svátosti vedenou p. Pavlem Nogou, který nás celým víkendem duchovně provázel.
Druhý den ráno nás čekaly přednášky a následné diskuze, které nás vedly k uvědomění si důležitosti svého povolání a k přiblížení doby proroka Jeremiáše a některé z myšlenek bych rád připomenul: Jeremiáš kritizoval, že lidé mají doma bůžky. Co máme na našem oltáři my(J2;17+21)? Co uctíváme? Jsme chrámem Ducha Svatého, co je naším centrem? Bůh je žárlivý (Ex 20;5). Když bude naším centrem něco jiného, Bůh se stáhne do ústraní, ale nikdy nás neopustí. Do jaké míry je Bůh v našem životě? Bůh na mě myslí od počátku (Jr 1;5). Když na někoho usilovně myslíme, stáváme se zamilovanými. Bůh se do nás zamiloval. Když někdo někoho miluje, jeho láska nesouvisí s odpovědí z druhé strany. Miluje se bez podmínky. V momentě početí si nás Bůh zamiloval. Jak odpovím na jeho lásku? Miluje mě takového, jaký jsem.
Jeremiáš neuměl mluvit. Nevěděl co. Říkal, že na to nemá. Ale Bůh povolává i nás „chudáky“, co nejsme svatí a dokonalí. Bůh ví, na koho ukázal (J 15,16). „Dal jsem ti sílu být dobrým lékařem, učitelem, knězem, rodičem… tím, k čemu tě volám.“ „Jen se mi dej!“ Bůh nás chce celé. Ne jen se odevzdat do Božích rukou. Co nám v tom brání? Internet, rodina, sex,... Bůh to ví. Jen se odevzdej. Bojíme se, co o nás řeknou druzí? … Bůh nás vede. „Neporovnávej se s druhými, já jsem s tebou.“ Nechat se svést Bohem. Dej se Bohu bez podmínek a uvidíš zázrak! Pokud něco můžeš udělat, udělej to. Teď. Jako prorok Jeremiáš: „Nemohu mlčet.“ (Jer 4;19), Jonáš,… i ty, i já!
Po obědě nás čekalo sportovní odpoledne. Fotbal, nebo florbal. Říkal jsem si, že fotbalový míč je více vidět, proto jsem se přidal tam. Můj velký úspěch byl, když jsem si ulomil nožičku u brýlí. Tím jsem ztratil možnost dobře vidět i ten druhý míč.
Večer nás čekal telefonát na Honduras, kde se s námi přes skype spojil P. Josef Kudla, který tam je na misiích. Na závěr dne se promítal film Odvážní, který nám připomínal důležitost otce v životě rodiny a obrovský nedostatek v případě jeho nepřítomnosti.
V neděli byla závěrečná mše svatá a odjezd domů.
Ještě jednou děkuji všem, kteří tam se mnou prožili tento čas.“

Ondřej